21. června 2011

Těstoviny s rychlou liškovou omáčkou

To bylo pořád řečí "Já nic jíst nebudu." a "Mě dej jen trošičku". Nakonec si dvakrát přidal a pak ještě snědl zbytek porce ubohému dítěti. Načež řekl, že recept musím zapsat na blog, abych ho nezapomněla a že mi bude v komentářích udělovat palce. Dnešní oběd prý dostane čtyři. Nesměle jsem se zeptala, kolik je maximum, na což prohlásil, že čtyři jsou všechny palce, které má. To jsem nevěděla, že hodnotící stupnice takhle souvisí s anatomií.

Tak tedy jídlo, které mému muži kroutí všechny čtyři palce. I když to tu aspoň podle tag cloudu bude vypadat, že nic jiného, než houby nevařím.
Zdroj: somerandomsequence @flick

V první řadě poznámka k surovinám: Nejsem na kvalitu surovin nijak zvlášť útlocitná. Spíš naopak - z dobrýho umí uvařit každej. Udělat steak z falešné svíčkové a guláš z podešve, to je umění. Tentokrát ale udělám vyjímku - spíš shodou okolností jsem použila opravdu výborné suroviny a mám podezření, že jejich nahrazení bý výsledek sesadilo do zóny šedého průměru.
  • hrst čerstvých lišek nakrájených na malé kousky (neodolala jsem a nakoupila v sobotu na trhu na Kulaťáku. Použila jsem co zbylo po uvaření oblíbeného risotta.
  • kousek dobré slaniny nakrájet na proužky (koupila jsem taky na trhu u takového toho stánku, jak tam prodávají i grilované klobásy (musím se příště podívat, jak se jmenují) farmářský špek. Je vynikající - skvěle ochucený, krásně vyuzený - doporučuji!
  • maličko vína (odhadem tak pul deci. Kupuju si na vaření to nejlevnější lahvové a říkejte si co chcete.)
  • lžíce másla
  • krabička šlehačky
  • přestárlý kozí sýr (kupuju v Cheesy a mívám ho doma na použití místo parmazánu. Není tak ostrý a má příjemné nasládlé aroma)
  • těstoviny - hodily by se asi farfalle (mašličky), ale měla jsem jen penne (trubky) a taky jsme na to neumřeli. (aby nemusel recept začínat potupným "Těstoviny uvaříme podle návodu na obalu.", tak vám to říkám už teď: těstoviny uvařte. Klidně si k tomu přečtěte pro mě za mě i ty malý písmenka na sáčku.
  • sůl 
 Máslo rozpustíme, orestujeme na něm lišky tak, až se budou skoro připalovat. Pak je vyndáme a dáme tam slaninu. Tu taky pořádně opražíme, pak tam zase vrátíme lišky a dáme trochu vína. Když se víno vyvaří, zalejeme šlehačkou a čekáme, až se to zredukuje na trochu řidši omáčku. Pak tam dáme nastrouhaný kozí "parmazán" tím se to ještě trochu zahustí. Jakmile se sýr rozpustí, můžeme podávat. S těstovinami. Které jsme uvařili podle návodu na obalu. Sakra! Stejně jsem to řekla...

13 komentářů:

  1. Myslím, že na těch těstovinách záleží. Penne jsou IMHO ty nejlepší, možná by stálo za to zkusit macaroni. Můj italskej šéf mi před lety (kdy jsem se o vaření bohužel vůbec nezajímal) vysvětloval, že tvar těstovin je hrozně důležitej, každej druh se hodí na něco jinýho (a obecně platí, že čím delší / trubkovatější, tím lepší, viz celosvětovou oblibu špaget).

    OdpovědětVymazat
  2. Je mi jasný, že každý druh těstovin je dobrý k něčemu jinýmu, ale sama jsem ještě nedospěla k tomu, abych vnímala nějaký výraznější rozdíl. Ani teorii nastudovanou nemám, ale mašličky jsem chtěla dát, protože omáčka je docela vazká (není na to nějaký hezří slovo?), takže by je pěkně pokryla. Jinak duté těstoviny jako penne jsou dobré i k řidším omáčkám, protože jí hodně naberou. Macaroni mi celkově nesednou - neumím je jíst, vadí mi, že nejdou nacucnout, ani pořádně namotávat... Mám doma už jak dlouho otevřený pytlík a dávám je akorát nalámané do minestrone.

    OdpovědětVymazat
  3. Ten přestárlý kozí sýr se nazývá přímo takto, nebo má jiné přízvisko? Já abych se zbytečně neztrapňovala! ;o)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, myslím, že se jmenuje takhle... Doufám.

    OdpovědětVymazat
  5. Mňam! Ale už se těším, až si budu moct lišky nasbírat sama v lese :)

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem lišky ještě nikdy nenašla. Ty máš nějaký zaručený místo?

    OdpovědětVymazat
  7. Jo :) Jako ne žádný žně, ale na takovýhle oběd by to stačilo.

    OdpovědětVymazat
  8. Ještě zastaralá poznámka (prosím, nebrat jako poučování, jen jako poučení): macaroni nejsou to, co z předlistopadový doby známe jako makaróny. Macaroni jsou v podstatě naše kolínka, jen mají tenčí stěnu a díky tomu větší dutinu; a nemusej bejt zahnutý nebo jenom trochu.

    To, co my známe jako makaróny, Italové vůbec nedělaj. Někde jsem kdysi četl, že je začli na zkoušku dělat ve čtyřicátejch letech italský emigranti v Americe a tam se ujaly. Ale nevim, jestli je to pravda...

    OdpovědětVymazat
  9. Ahá! Tak to jó! Jestli jsem macaroni něco, do čeho se vleze omáčka a dá se to nabrat do pusy standardně jiným, než významně dehonestujícím způsobem, tak to potom jo. Jednou bych se toho chtěla o italské kuchyni dozvědět víc. Jenže takových "jednou" mám strašně moc...

    OdpovědětVymazat
  10. Tak jdu na si ji taky právě udělat . jo a jěště se hodí k tomu tagliatelle

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj a prosím tě, jaké víno dáváš, bílé nebo červené, chtěla bych ten tvůj recept zkusit, našla jsem plno lišek, děkuju Dora

    OdpovědětVymazat
  12. Víno určitě bílý! A díky za komentář, bez něj bych na ten recept zapomněla. A na blog už pomalu taky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jsi skvělá, takhle rychle odpovědět! Zítra jí udělám a dám ti vědět, jak chutnalo, děkuju

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...