6. srpna 2015

Dort Malakov

Zase jeden příspěvek na připomenutí, až to budeme hledat. Náš nejoblíbenější rodinní dort:

  • 2 sáčky dětských piškotů
  • 125 g másla
  • 125 g cukru
  • vanilkový cukr
  • 125 g mletých ořechů
  • prášek na vanilkový puding
  • 1/2 l mléka (nebo trochu míň)
  • 2 žloutky
  • ovoce (kompotované třešně nebo meruňky nebo broskve příp. čerstvé maliny…)
  • forma na dort (mísa, hrnec, plastová krabička… cokoliv požadovaného tvaru)
  • igelit na vyložení formy

Původní recept se liší v gramech jednotlivých surovin. Tato verze je vhodná pro vážení na rovnoraměnných vahách bez použití závaží. Jako etalon slouží osminka másla.
Utřeme cukr s máslem. Z mléka a pudingového prášku uvaříme hustý puding (bez cukru), zjemníme dvěma žloutky. Puding necháme trochu vychladnout a smícháme s máslem s cukrem. Přidáme mleté ořechy a vymícháme z toho krém. Moc dobrý krém. Takže si při ochutnávání dáváme pozor, aby nám něco zůstalo.

Nyní přistoupíme ke konstruování samotného dortu. Jedná se o nepečený dort z piškotů, takže pokud jste nějaký takový někdy dělali, číst návod dál už nemusíte. Pro ty ostatní: Formu/mísu/jinou náhražku vyložíme opláchnutým igelitem. Na to začneme skládat piškoty rovnou plochou ven, pěkně vedle sebe. Když máme základní vrstvu a trochu po stranách, naklademe vrstvu krému a vrstvu ovoce. (většinou dávám kompotované broskve, meruňky nebo třešně (jen jedno z toho)), na chatě k zpracování přímo lákaly maliny z okolí. Trochu jsme je zasypali cukrem a nechali pustit šťávu a taky to bylo dobré.

Vrstvy krému, ovoce a piškotů střídáme až do úplného vyčerpání (surovin), každou vrstvu dorovnáváme na kraji piškoty otočenými plochou stranou ven. Poslední vrstvu pokryjeme piškoty dorovna (tedy nahusto naskládané piškoty plochou stranou nahoru). Dílo překryjeme igelitem. Pak zkusíme najít nějakou vhodnou plochou pokličku nebo talířek, protože to nebylo v seznamu nahoře. Když ji najdeme, položíme ji nahoru a zatížíme. Když nenajdeme, ujistíme okolí, že to kdyžtak budeme jíst lžičkou, ale že to bude stejně dobré. Každopádně to celé strčíme do chladničky a budeme se těšit na další den. Další den totiž z formy vyklopíme výborný a krásně vypadající dort. Můžeme ho i ozdobit šlehačkou, ale není nutné.

7. března 2015

Vylepšený barbínový salát

Barbínový salát se u nás od nepaměti říkalo salátu z nakládané červené řepy, šunky a bílého jogurtu. Výsledná barva nedá pochybovat o původu tohoto názvu. Červenou řepu miluju! Nedávno jsem se ocitla v ranních hodinách v Brně ve Špalíčku a měla jsem chuť dát si něco slaného ke snídani. Což je docela problém. Nakonec jsem zaparkovala v Rebiu u salátů a naložila jsem si plnou misku všeho možného dohromady. Na spodu jsem měla salát z červené řepy. Když jsem se k němu přes ostatní saláty dostala, zachutnal mi tak, že jsem si šla ještě dvakrát naložit a byla bych šla ještě potřetí, kdybych si tam nepřipadala jako jediný zákazník mezi půl tuctem zaměstnanců blbě. Ten salát měl tak jednoduchou chuť a přitom byl tak neskutečně dobrý, že jsem se ho nemohla nabažit. Hned jsem ho zkusila doma. 

...a zjistila dvě věci: 1) Je neskutečně levný. Je snad levnější zelenina než řepa, celer a čínské zelí? 2) Nikdo kromě mě ho doma jíst nebude, neb jim nechutná. Ó jak je smutný osud osamělého jedlíka, který nemá s kým sdílet svou radost. Tak aspoň tady...

Myslím, že se mi plagiát povedl hned na první pokus, což jsem ani nečekala. Červenou řepu a stejně velký kus celeru jsem v osolené vodě uvařila jen tak, aby to ještě nebylo měkké. Obojí jsem pak oloupala a pokrájela na malé krátké hranolky a lahce zalila několika lžícemu umeocta. Úplně stejně by posloužila určitě i kombinace soli a octa, sladkou chuť zálivkou netřeba dodávat, vařená zelenina je sladká dost. Po pár hodinách jsem k tomu přidala nakrájené čínské zelí (ne moc - stačí na objem stejné množství jako bylo řepy a celeru) a promíchala s kysanou smetanou. Nakonec mi to nedalo a ještě jsem přimíchala homeopatické množství úplně najemno nakrájené cibule. A bylo hotovo.

Salát je lehčí a méně pikantní, než ten náš tradiční z nakládané řepy se šunkou - čínské zelí to hezky zjemní a celer přidá zajímavou nasládle kořeněnou chuť.

Doufala jsem, že by salát mohl chutnat mému muži, který řepu a čínské zelí nemusí, ale celer a kysanou smetanu v salátech má moc rád, ale zjevně poměr 1:1 nestačí, takže jsem si pochutnala jen já s barbínou.


3. února 2014

Madridská česnečka

Recept na tuto ultrajednoduchou výbornou netradiční česnekovou polévku se ke mě dostal od známého v komentářích na minulém blogu. A jsem za něj neskonale vděčná. Česnek, plechovka rajčat, nejaký ten bujon v kostce i vajíčko se u nás doma najdou vždycky, takže když není čas a chuť něco vymýšlet, nastupuje automaticky madridská česnečka. Netuším, jestli má vůbec s Madridem cokoliv společného, ale na tom nesejde. Původní recept byl pod tímto jménem. Teď už jsem jej nenašla a ani žádný jiný podobný, tak jej znovu posílám do světa. Zaslouží si to

česnek (aspoň 2 stroužky)
olivový olej
plechovka rajčat
1 l vývaru (klidně z kostky)
muškátový květ
1 vajíčko

Na trošce olivového oleje osmažíme pokrájený česnek a po chvilce zalijeme horkým vývarem. Osolíme, opepříme, přidáme rajčata z plechovky (je potřeba nakrájet, nebo rozmačkat rukou) a necháme 10 minut povařit na mírném ohni. Ke konci vaření přidáme trošku muškátového květu. Poté vmícháme rozšlehané vejce a necháme je dojít v odstavené polévce.

4. ledna 2014

Hovězí kližka na hořčici

Původně jsem měla plánu kližku zpracovat na moje milované hovězí po burgundsku. Osvědčený recept mám z blogu Pepato (i když si ho zjednodušuju, stejně je výsledek vždy prudce jedlý). Navíc teď na zimu úplně ideální hřejivý pokrm. Jenže už letmý pohled na ingredience mi prozradil, že si tentokrát můžu nechat zajít chuť. Měla jsem jen kližku a mrkev. Místo malých cibulek dvě obrovské, místo dobrého červeného vína zbytek hnusného bílého, místo žampionů vůbec nic. Jenže datum spotřeby na kližce žádalo rychlého jednání a na nákup se mi nechtělo, neb jsem furt nějaká nachcípaná.

Nakonec jsem si přizvala na pomoc strejdu Gúgla a společně jsme našli kližku na hořčici. Asi jsem fakt nemocná, protože mě tentokrát ani neurazila přítomnost svaté trojice české lidové gastronomie hořčice-kečup-sojovka, ani úplně zbytečný škrob a inspirována jsem se pustila do práce.

Dvě velké cibule jsem nakrájela na velké kusy, dvě velké mrkve (ještě jsem se plně nevzdala myšlenky na Boeuf Bourguignon) jsem nakrájela šikmo na něco mezi tlustým kolečkem a špalíkem, kližku (necelé kilo) jsem rozpižlala na kostky. Na oleji jsem osmahla cibuli, mrkev a nechala zatáhnout maso. (Byla jsem nějaká zmatená, dělala jsem to nadvakrát a ještě jsem do toho telefonovala a tím pádem jsem skoro nezkaramelizovala mrkev, jak jsem měla v plánu, ale ve výsledku to nevadilo.)

Pak jsem to (maso, cibuli, mrkev, výpek) přehodila do papiňáku (v kterém jsem to vlastně mohla dělat o začátku, kdybych nebyla zmatená) a zalila asi dvěma deci toho hnusného bílého vína. Zas tak hnusné asi nebylo. Nechala jsem víno lehce odpařit během toho, co jsem v ledničce dělala inventůru téměř dojezených hořčic. Následně jsem do hrnce přidala blíže neurčené množství plnotučné hořčice s fíky (takže taková trochu nasládlá), kremžské hořčice a vody. Tou vodou jsem jako spořivá hospodyňka vyplachovala hořčici z kelímků. Pak jsem ještě neodolala pokušení a kápla jsem tam asi dvě lžíce kečupu. (Však říkám, že nemocná. Jinak bych tam dala trochu protlaku a možná trošičku cukru.). No a pak jsem to zatlakovala a šla jsem si na hodinku zdřímnout. Tak dlouho jsem spát neměla, protože maso se dost rozpadalo.

Před podáváním jsem to ještě trochu rozředila a ochutila úžasnou klášterní hořčicí z Nového dvora. Jako přílohu jsme si dali rýži basmati - můj nový objev. Jak normálně dlouhozrnnou rýži nemusím, tak takhle je úplně mňam. Jen už si radši napamatuju, kolik stála, protože mám takové tušení, že o dost víc, než normální. Samozřejmě dušenou v troubě.

Bylo to výborné. Já nejvíc ocením ty kousky mrkve nasládlé a nacucané chutí ostatních ingrediencí. Michal mrkev nemusí, ale stejně se neošklíbal. Byl toho kotel a cena je myslím taky příznivá - samé levné suroviny, takže to asi ještě někdy zopakuju.

Jen to nevypadalo moc hezky, takže místo fotky vám dnes radši ukážu mapu krávy:
Zdroj: American Angus Association

22. prosince 2013

Rýže dušená v troubě

Tohle si sem musím napsat z čistě praktických důvodů. Pokaždé, když chci dělat rýži, tak zapomenu, jaký poměr vody a rýže se dává. A protože ji dělám zásadně jen a pouze v troubě a vařená mi nechutná, tak žádné slívání nepřipadá v úvahu.

Takže:
Na jeden hrnek rýže jeden a půl hrnku vroucí vody. Nalít. Lžičku soli. Může být taky kus cibule, hřebíček a nové koření, což se nakonec všecko vyndá a vyhodí. Ale chlapovi se to nezdá, tak to nedávám. Strčím do trouby na 170 °C a peču asi 20 minut až půl hodiny.

Hledala jsem si volně použitelné obrázky rýže a zaujal mě popisek u této fotky. Nenapadlo mě, že tak jako pro nás jsou něco trochu vyjímečného nové brambory, tak na druhé straně zeměkoule mají novou rýži.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...