24. května 2011

Holešovická hlava 22

Když jsem se nastěhovala do Prahy, citelně mi chyběl brněnský Zelný trh. Zvykla jsem si na něj chodit ještě v době, kdy domácí produkce nebyla hitem, farmáři byli jen v Americe a pan Cuketka pižlal skalpelem mrtvoly. Nebo možná už pacienty. To je jedno. Zkrátka na trh se u nás v rodině chodilo po generace a já jsem tuto tradici přebrala, jen co mě přešel pubertální vzdor. Halu 22 Holešovické tržnice jsem objevila až druhý rok v Praze. Chyběla atmosféra trhu pod širým nebem, přicházet sem mezi stánky se šunty nejšuntovatějšími je pro mě za trest a snahu o pravidelné návštěvy soustaně podkopávají dělníci z Blanky, ale byla tu. Nejjednodušší a asi jediná možnost, jak v Praze uvědoměle nakupovat.
Foto ze stránek holesovickatrznice.cz
Čtrnáct dní zpátky. Chřestová sezóna už je v plném proudu a my jsme stále žádný chřest neměli. Proto jsem se rozhodla pokořit další level hry na rodiče a vyrazit do Holešovic s kočárkem a dítkem na odrážedle (oddělení dítěte od odrážedla je v posledních týdnek provázeno silnou zvukovou emisí.). Šli jsme dopoledne s tím, že místo oběda si něco koupíme. Třeba v pekárně nalezené na Scuku. Davídek dostal koláč, na který si ukázal, a já jsem se sváděla vnitřní bitvu nad pražským koláčem. Miluju pražský koláč, ale mé o kapku racionálnější já mě varovalo, že kupovat si v pekárně pečivo zabalené ve fólii bude blbost. Nebudu to natahovat: Byla to blbost: (do pozornosti dávám položku "máslová náplň". Data spotřeby si nevšímejte, znamená jen, že článek pytlíkuju 14 dní.)

Nesnáším vyhazování jídla, ale pseudopražský pseudokoláč jsem do koše vyhodila zcela bez výčitek -- tohle se prostě za jídlo počítat nedá.
Mezitím Davídek dostal žízeň a tak jsme vyrazili na lov něčeho nestudeného, nebublinkového k pití do Penny. Normálně by mě nenapadlo do supermarketu na tržnici vůbec lézt, čímž bych se připravila o pohled na bandu důchodkyň, beroucích útokem úsek s ovocem a zeleninou. Kvalita zboží už na první pohled nic moc, a cena? Všude velké cedule s mínus procenty, ale výsledná cena taková... no, asi normální. Nachápala jsem, proč se babky musí pošťuchovat u pěti bedýnek a nejdou si radši vybrat na trh. Natolik, že jsem to pro vás musela vyfotit mobilem. No,  paparazzo ze mě nebude, co si budeme povídat. Ale něco tam snad vidět je.


Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat -- stačilo se přesunout na trh. Stánek hned u vchodu do haly 22 vám řekne zcela jasně, že si na žádnou sezónu a místní produkci hrát nebudeme: Půlka května a melouny, pomeranče, ananas, jahody, mandarinky... Melouny a mandarinky! Proboha! Mandarinkám končí sezóna už o vánocích a pak jsou jen hnusný a vyschlý. A ukažte mi někoho, kdo bude jíst meloun ve svetru!
Grrr... Přivítání jako rána mezi oči.

Ale jdeme dál. Nezapomeňme, že jsme tu pro chřest.
Obkroužila jsem celou tržnici dvakrát dokola a narazila všehovšudy na dva stánky, kde se dal sehnat chřest. U prvního peruánský, u druhého stánku velký nápis Slovenský chřest a v bedýnce pár svazků chřestu z Velkých Levárov klopí šedivé hlavičky. V té stejné bedýnce, bez jakéhokoliv rozlišení svazky s ukázkovými pazochy -- dovoz z Peru. Vysvětlí mi někdo, proč se k nám v sezóně vozí zelenina, která ztrácí chuť pár hodin po sklizni, přes půlku zeměkoule?! Kde to jsme? Tohle není hala 22, ale hlava 22!! (Pro jistotu něco na čtení pro ty, které chřest z Peru nepohoršuje: klik.)
Zklamaná a znechucená jsem udělala ještě dvě kolečka a výpravu za chřestem zakončila tím, že jsem Davídkovi koupila v levných potravinách jednu z mála neprošlých sušenek.
Sbohem halo 22, sbohem Holešovická tržnice... Davídku, udělej "pápá". (No dobře, Davídkovu mávací fotku jsem žádnou nenašla, takže tentokrát bude na závěr Anička. A Davídkovi sušenky pro ty, co vytrží až do konce.)

4 komentáře:

  1. Jako jednu z mála výhod častých cest po republice teď můžu docenit nakupování na různých trzích nebo u stánků podél cest (ať žijou Litoměřice!). Tady v tý slavný Praze se totiž normálně nedá nakoupit fakt skoro nic, obzvlášť pokud člověk nemá volný sobotní dopoledne, aby vyrazil na náplavku strkat se s další desetitisícovkou lidí...

    A pro info: paparazzi je plurál, singulár je paparazzo. ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za upoznornění, paparazzo jsem upravila (i když muž mi říká, jestli ženský rod dokonce není paparazza a já nevím, jestli si ze mě dělá srandu nebo ne.)

    Taky jsem ocenila prodejce u cest, když jsme jezili v neděli odpoledne z Prahy do Teplic. Až bude letní úroda, tak se zase snad vyrojí.

    OdpovědětVymazat
  3. Hmmm, pobavila jsem se, to zas jo... ještě že to jídlo tak "nežeru" :-)))

    OdpovědětVymazat
  4. Meloun miluju a můžu kdykoli. Jen škoda, že je mimo léto drahý :(
    Když jsem přes go v nějakém hotelu v Azii, kde bývají melouny, všechny možné, dám si jich tak dva plné talíře ke každému jídlu :) Tzn snídaně snů = talíř melounů, croissant, skořicový šnek, džus, čaj, káva, další talíř melounů. Bohužel jak to má hodně vody, tak jsem vždy nešťastná, že se další už nevejde...

    A k chřestu - chutná mi balený baby chřest z Tesca. A to přesto, že mám zkušenost s chřestem, který pěstovala babička... Ten baby chřest je prostě dobrý.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...