25. března 2011

Hlíva s paprikovou omáčkou

Se spoustou nových jídel, které uvařím, je to u nás tak, že se během jídla usneseme, že bychom je mohli vařit častěji a pak na ně s klidem zapomeneme. Hlíva je čestná výjimka z tohoto pravidla a stálice na našem domácím jídelníčku.
© Biopix: JC Schou

Když jsem studovala v Bratislavě, měla jsem na kolejích báječnou spolubydlící Maťu Danišovou (celé příjmení píšu proto, že svět je malý, takže kdybyste náhodou narazili na tlumočnici do holandštiny a němčiny tohoto jména, tak mě s ní prosím spojte.) a na dvojplotýnce, na které jedna plotýnka nehřála a druhá nešla regulovat, jsme si vyvařovaly o sto šest. Zajímavý je, že už si z toho pamatuju jen vylepšené pytlíkové polévky a hlívový perkelt. A na tento hlívový perkelt jsem si vzpomněla taky, když k nám dorazila moje kamarádka Hanka zrovna pár dní po té, co dokončila svůj měsíční experiment s vegetaríánstvím. (Tak, teď jsem vám sem chtěla dát odkaz na blog, kde o tom psala a koukám, že blog už není. To má pak člověk psát plynule, když se mu ztrácejí spolubydlící a blogy!). Hlívový perkelt v Matině podání byl něco jako slepice na paprice s hlívou místo slepice. Pak jsem si taky vzpomněla, že nám to vlastně moc nechutnalo a stvořila jsem vlastní recept. Obávám se, že jedniný můj původní recept, který se mi povedlo reprodukovat. Občas se nad ním dmu pýchou, protože je to fakt dobrota - skvělá jednoduchá kombinace chutí a pak zase rychle splasknu, protože co si budeme povídat, je to prostě primitivní a nic převratného. Tak tady to máte:

Jídlo se montuje ze tří součástí. Hlívy, omáčky a knedlíku. Začneme od konce - knedlíkem. Knedlík si můžete koupit samozřejmě jako polotovar, ale já dělám zásadně domácí podle receptu pro domácí pekárnu. Svrbí mě ruce psát o knedlíkách víc, ale nechám si to na jindy a postoupím k omáčce. Jednoznačný recept na paprikovou omáčku ode mně bohužel čekat nemůžete. Spíš doufat, že vám to, stejně jako mně, vždycky nějak vyjde. Větsinou začnu lžicí másla na kterém opražím trochu mouky na jíšku, s moukou přidám i lžičku mleté papriky. Jíšku naředím na omáčku a tady je právě to místo, kde to dělám pokaždé jinak - někdy dám vývar, někdy vodu a pak přilívám šlehačku, někdy udělám jen takový jakoby paprikový bešamel a liju tam jen mlíko, někdy to dělám se smetanou na vaření. Zasloužilí omáčkáři, klidně mě ukamenujte, ale ono je to vždycky dobrý. Možná hlavně díky poslední ingredienci -- uzené paprice, která se přidává na posledních pět minut vaření. Všem, kdo neznáte, doporučuju koupit u Antonína. Jinak je samozřejmě důležité omáčku pořádně povařit, aby tam nebyla cítit mouka. Já vařím 15 až 20 minut. Což je spousta času na to, aby člověk stihl několikrát zpanikařit nad konzistencí, začal tam přilívat vodu/mlíko/smetanu/šlehačku a pak to zase vařil, aby to zhoustlo. Ale jak říkám - dobrý to bude stejně, jen nebudete schopní oblizujícím se hostům říct kolik a čeho jste tam vlastně dali. Toliko k omáčce a na řadu přichází hlíva, jejíž úprava je naprosto primitivní a zvládnete ji jen tak mimochodem během rituálního panikaření u omáčky -- z hlívy se odkrájí větší lupeny (menší lupínky a zbytek houby použiju většinou na něco jiného) a osmaží se na másle prvně z vrchní strany -- pěkně do tmavě zlatava a pak z té spodní. Solím a pepřím je až po usmažení.

Houby doporučuju kupovat na Holešovické tržnici v zelovocné hale číslo 22 u specializovaného stánku. Ceny jsou v pohodě a kvalita a kondice hub je úžasná. A když náhodou není, tak je cena přímo směšná.

Fotky jsou už staršího data. Z doby, kdy se Davídek naučil sám jíst a dožadoval se, aby byl před každým jídlem vyfocen. Provedení z minulého pátku jsem si vyfotit netroufla. Ten den nebyl z mých nejúspěšnějších. Ale aspoň jsem si ověřila, že tento recept je téměř nepokazitelný a že i placaté domácí knedlíky jsou stokrát lepší než kupované.

4 komentáře:

  1. Paráda! A ještě chci liškový rizoto! :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Ta upřímnost je bezva, protože co si budem říkat, já ty omáčky dělám úplně stejně! Vlastně není nikdy stejná a přitom to vždycky (teda doufám) chutná!
    Cokoli na paprice se u nás sní, jen ty houby, ty dětem nejedou. A uzená paprika ja vážně bezva!

    OdpovědětVymazat
  3. Za tenhle recept by sis zasloužila metál. Nebo alespoň řád zlaté vařečky. :-)Trochu jsem ho modifikovala na časově úspornější variantu - zahušťuji škrobem, který rozmíchám v trošce studené vody, povařit pak stačí pár minutek.
    Ten trik s uzenou paprikou jsem ale nezachytila, vyzkouším, díky!

    Jinak blog jsem nechala vyvanout do historie, jsi ale už druhá, kdo si na něj od té doby vzpomněl, možná nebyl tak nanic jak jsem si myslela :-)

    Budu netrpělivě čekat na další perly zde objěvivší se. ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ježiši asi bych měla začít používat to tlačítko "Náhled", třeba to po sobě i přečtu a vychytám hrubky :-))

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...