Dort Malakov

Zase jeden příspěvek na připomenutí, až to budeme hledat. Náš nejoblíbenější rodinní dort:

• 2 sáčky dětských piškotů
• 125 g másla
• 125 g cukru
• vanilkový cukr
• 125 g mletých ořechů
• prášek na vanilkový puding
• 1/2 l mléka (nebo trochu míň)
• 2 žloutky
• ovoce (kompotované třešně nebo meruňky nebo broskve příp. čerstvé maliny…)
• forma na dort (mísa, hrnec, plastová krabička… cokoliv požadovaného tvaru)
• igelit na vyložení formy

Původní recept se liší v gramech jednotlivých surovin. Tato verze je vhodná pro vážení na rovnoraměnných vahách bez použití závaží. Jako etalon slouží osminka másla.
Utřeme cukr s máslem. Z mléka a pudingového prášku uvaříme hustý puding (bez cukru), zjemníme dvěma žloutky. Puding necháme trochu vychladnout a smícháme s máslem s cukrem. Přidáme mleté ořechy a vymícháme z toho krém. Moc dobrý krém. Takže si při ochutnávání dáváme pozor, aby nám něco zůstalo.

Nyní přistoupíme ke konstruování samotného dortu. Jedná se o nepečený dort z piškotů, takže pokud jste nějaký takový někdy dělali, číst návod dál už nemusíte. Pro ty ostatní: Formu/mísu/jinou náhražku vyložíme opláchnutým igelitem. Na to začneme skládat piškoty rovnou plochou ven, pěkně vedle sebe. Když máme základní vrstvu a trochu po stranách, naklademe vrstvu krému a vrstvu ovoce. (většinou dávám kompotované broskve, meruňky nebo třešně (jen jedno z toho)), na chatě k zpracování přímo lákaly maliny z okolí. Trochu jsme je zasypali cukrem a nechali pustit šťávu a taky to bylo dobré.

Vrstvy krému, ovoce a piškotů střídáme až do úplného vyčerpání (surovin), každou vrstvu dorovnáváme na kraji piškoty otočenými plochou stranou ven. Poslední vrstvu pokryjeme piškoty dorovna (tedy nahusto naskládané piškoty plochou stranou nahoru). Dílo překryjeme igelitem. Pak zkusíme najít nějakou vhodnou plochou pokličku nebo talířek, protože to nebylo v seznamu nahoře. Když ji najdeme, položíme ji nahoru a zatížíme. Když nenajdeme, ujistíme okolí, že to kdyžtak budeme jíst lžičkou, ale že to bude stejně dobré. Každopádně to celé strčíme do chladničky a budeme se těšit na další den. Další den totiž z formy vyklopíme výborný a krásně vypadající dort. Můžeme ho i ozdobit šlehačkou, ale není nutné.

Vylepšený barbínový salát

Barbínový salát se u nás od nepaměti říkalo salátu z nakládané červené řepy, šunky a bílého jogurtu. Výsledná barva nedá pochybovat o původu tohoto názvu. Červenou řepu miluju! Nedávno jsem se ocitla v ranních hodinách v Brně ve Špalíčku a měla jsem chuť dát si něco slaného ke snídani. Což je docela problém. Nakonec jsem zaparkovala v Rebiu u salátů a naložila jsem si plnou misku všeho možného dohromady. Na spodu jsem měla salát z červené řepy. Když jsem se k němu přes ostatní saláty dostala, zachutnal mi tak, že jsem si šla ještě dvakrát naložit a byla bych šla ještě potřetí, kdybych si tam nepřipadala jako jediný zákazník mezi půl tuctem zaměstnanců blbě. Ten salát měl tak jednoduchou chuť a přitom byl tak neskutečně dobrý, že jsem se ho nemohla nabažit. Hned jsem ho zkusila doma. 

...a zjistila dvě věci: 1) Je neskutečně levný. Je snad levnější zelenina než řepa, celer a čínské zelí? 2) Nikdo kromě mě ho doma jíst nebude, neb jim nechutná. Ó jak je smutný osud osamělého jedlíka, který nemá s kým sdílet svou radost. Tak aspoň tady...

Myslím, že se mi plagiát povedl hned na první pokus, což jsem ani nečekala. Červenou řepu a stejně velký kus celeru jsem v osolené vodě uvařila jen tak, aby to ještě nebylo měkké. Obojí jsem pak oloupala a pokrájela na malé krátké hranolky a lahce zalila několika lžícemu umeocta. Úplně stejně by posloužila určitě i kombinace soli a octa, sladkou chuť zálivkou netřeba dodávat, vařená zelenina je sladká dost. Po pár hodinách jsem k tomu přidala nakrájené čínské zelí (ne moc - stačí na objem stejné množství jako bylo řepy a celeru) a promíchala s kysanou smetanou. Nakonec mi to nedalo a ještě jsem přimíchala homeopatické množství úplně najemno nakrájené cibule. A bylo hotovo.

Salát je lehčí a méně pikantní, než ten náš tradiční z nakládané řepy se šunkou - čínské zelí to hezky zjemní a celer přidá zajímavou nasládle kořeněnou chuť.

Doufala jsem, že by salát mohl chutnat mému muži, který řepu a čínské zelí nemusí, ale celer a kysanou smetanu v salátech má moc rád, ale zjevně poměr 1:1 nestačí, takže jsem si pochutnala jen já s barbínou.

Madridská česnečka

Recept na tuto ultrajednoduchou výbornou netradiční česnekovou polévku se ke mě dostal od známého v komentářích na minulém blogu. A jsem za něj neskonale vděčná. Česnek, plechovka rajčat, nejaký ten bujon v kostce i vajíčko se u nás doma najdou vždycky, takže když není čas a chuť něco vymýšlet, nastupuje automaticky madridská česnečka. Netuším, jestli má vůbec s Madridem cokoliv společného, ale na tom nesejde. Původní recept byl pod tímto jménem. Teď už jsem jej nenašla a ani žádný jiný podobný, tak jej znovu posílám do světa. Zaslouží si to

česnek (aspoň 2 stroužky)
olivový olej
plechovka rajčat
1 l vývaru (klidně z kostky)
muškátový květ
1 vajíčko

Na trošce olivového oleje osmažíme pokrájený česnek a po chvilce zalijeme horkým vývarem. Osolíme, opepříme, přidáme rajčata z plechovky (je potřeba nakrájet, nebo rozmačkat rukou) a necháme 10 minut povařit na mírném ohni. Ke konci vaření přidáme trošku muškátového květu. Poté vmícháme rozšlehané vejce a necháme je dojít v odstavené polévce.

Celerové placičky

Celer je u nás doma oblíbená zelenina a celerové placičky až zvrhle časté jídlo. Ale přestože je děláme často, nedá se říct, že bychom dělali pořád to stejné. Pokaždé totiž dopadnou jinak. Většinou moc dobře, nepovedly se jen jednou, protože jsem do nich dala moc mouky. Ale jedlé byly taky. Takže fakt blbuvzdorné jídlo :)

3 díly celeru

1 díl cibule (nemusí být)

 1-2 díly sýra

vajíčko

hladká mouka

Nastrouháme celer (nejlépe najemno), tvrdý sýr (moc dobrá je kombinace eidam a trochu uzeného sýra), k tomu přidáme vajíčko a mouku. Trochu osolíme, pořádně zamícháme a můžeme smažit. Těsto má být husté asi jako na bramboráky, placičku většinou kydnu na pánev lžící a razmatlám na tenkou vrstvu. Smažíme na sádle (stačí jen trochu). Může se také udělat hustší těsto a obalovat placičky ve strouhance.

Česneková polívka s bramborama a vajíčkem

Polévka tak primitivní, že se skoro stydím se s ní chlubit. Ale děti se po ní mohly utlouct, takže bude dobré si ji připomenout, až mě opět bude přepadat zoufalství nad tím, že drobečci vlastním přičiněním umřou hlady.

Vlastně je to všecko už v názvu příspěvku.

Brambory se nakrájí na malé kostičky, dají se uvařit do vody s kostkou bujónu. Když změknou, rozmačká se do toho česnek, rozemne majoránka a zašlehá vajíčko. Ještě se to nechá projít varem a je to.

Tohle je  jiná polívka. A o kus menší Andulka, než teď. Ale nevadí. :)

Celerový salát

Druhá nejčastější věta, kterou mi říká můj muž, když vařím: "Napiš to na blog, ať to nezapomeneme." Já mu na to nejčastěji říkám "Jasně." A pak to tam zase nedám... A zase to zapomeneme...

Takže už je na čase s tím něco bez velkých keců začít dělat. Dneska tvořil můj muž volnou variaci na téma "Abys věděla, že taky jím saláty". A povedlo se :)

Celer a trocha mrkve, vlašské ořechy, jogurt, hořčice a med.

PS: Kdyby Vás zajímala ta nejčastější věta, která zní z úst mého muže u nás v kuchyni, tak to je "Prosimtě jak můžeš nechávat houbičku ve dřezu?!"

Květákové kari s kokosovým mlékem

Je to vážně zajímavé, jak lehce člověk zapomene na nějaké dobré jídlo, které vařil - třeba i hodně často. Za připomenutí a návrat výtečného květákového kari vděčím spolužačce, která naštěstí nezapomněla ani po necelém roce, co jej u nás ochutnala. A nakonec ji vděčím i za připomenutí toho, že mám tento zanedbaný blog. Hledala jsem totiž recept na internetu, ale žádný nebyl přesně ten pravý. A ejhle - stačilo se kouknout do rozepsaných příspěvků a byl zde. Takže tedy:

Některé recepty doporučují nakonec přidat
vařené vejce rozkrojené napůl (viz divná věc
uprostřed obrázku - zkusila jsem a nenadchlo).

 Velkou cibuli nakrájím na plátky a dám restovat na oleji, ihned osolím. 2-3 stroužky česneku nasekám najemno a přidám, pak k tomu nastrouhám asi 1cm z čerstvého zázvoru. Dále tam může přijít jedna až dvě brambory  nakrájené na malé kousky (ale nemusí). Vše nadále dělám na co nejmenším plameni, aby se mi to nepřipálilo, než rozeberu květák na růžičky, které dám zatím bokem a košťál, který nakrájím na menší kousky a přidám do hrnce. Dále se přidá kari. Kari pasta by byla fajn, já ji nemám, tak dávám buď hotové kari koření, nebo smíchám svoje: Na jemno nadrtím v hmoždíři koriandrová semínka , římský kmín, černý pepř, přidám kurkumu a papriku (má být i chilli, ale to já nerad) a přistrouhám citronovou kůru a muškátový oříšek. Vše podle citu - hlavně hodně koriandru, římského kmínu a kurkumy. 

Když brambory a květák trochu změknou, nebo když se začnou už moc přichytávat, vše zaleju jednou plechovkou kokosového mléka (kupuju v DM drogerii). Chvilku nechám vařit a přidám i květákové růžičky a hrášek - přidávám spíš později, aby to nebylo rozvařené. Cílem hry je mít měkké brambory a tuhé části květáku a pak už můžeme jíst :)

Dobrou chuť Katko! ;)

Těstoviny se smetanovou zeleninou

V pátek, když si vzpomenu, vařím podle křesťanské tradice bezmasá jídla. Tento pátek jsem si vzpomněla, vytahala z ledničky všemožné zbytky zeleniny a vzniklo z toho toto:

Hlíva s paprikovou omáčkou

Se spoustou nových jídel, které uvařím, je to u nás tak, že se během jídla usneseme, že bychom je mohli vařit častěji a pak na ně s klidem zapomeneme. Hlíva je čestná výjimka z tohoto pravidla a stálice na našem domácím jídelníčku.

© Biopix: JC Schou